Toxiny Clostridium difficile
Clostridium difficile produkuje dva typy toxinů, které jsou zodpovědné za vznik symptomů pseudomembranózní enterokolitidy (PME) – závažné zánětlivé ulcerace střevní sliznice, jejíž smrtnost může dosahovat mnohdy až 45 %! Nejčastější příčinou PME je prolongovaná antibakteriální terapie, hlavně cefalosporiny a klindamycinem.
Toxin A – mol. váha: 308 kDa
Toxin B – mol. váha: 269 kDa
Oba toxiny jsou klasickými exotoxiny; jejich aktivizace není vázána na expresi signální sekvence nukleotidů buněčné DNA a taktéž není zapříčiněna mechanismy enzymatické proteolýzy v hostitelském makroorganismu. Toxin A se chová jako typický enterotoxin, toxin B jako cytotoxin. Toxin A vyvolává kumulaci tekutin ve střevním epitelu hostitele. Tato akumulace tekutiny není kumulací vody, jako např. v případě cholerického toxinu, ale jedná se o kumulaci vazké viskózní tekutiny krevního původu. Toxin A tedy nevyvolává na rozdíl od cholerického toxinu nebo jiných bakteriálních enterotoxinů totální dysfunkci iontových pump, pouze zapříčiňuje dysfunkci buněk střevního epitelu, které nemohou již déle z důvodu velkého množství viskózní tekutiny v buňkách optimálně zabezpečovat kontrolu pohybu vody. Toxin A je pravděpodobnou příčinou průjmů, které jsou prvním symptomem pseudomebranózní enterokolitidy.
Toxin B nevykazuje enterotoxickou aktivitu.; zabíjí však jak buňky ve tkáňových kulturách, tak i buňky střevního epitelu. Je zhruba 100 – 1000x toxičtější než toxin A.
Toxin A a toxin B jsou produkovány během vegetativního růstu. Jejich tvorba není na rozdíl od botulotoxinů a tetanotoxinu spřažena se sporulací buněk. Pouze jedna buňka Clostridium difficile ze sta produkuje oba druhy toxinů.
Toxin A se vyznačuje výraznou chemotaxí k polymorfonukleárům (PMN) a je tudíž zodpovědný za zánětlivou reakci buněk střevního epitelu, která je prvním symptomem rozvíjející se pseudomebranózní enterokolitidy. Toxin A je toxický pro většinu buněk imunitního systému, protože vyvolá disrupci cytoskeletálních komponent.
Toxin B je neobvykle malá látka bílkovinného charakteru. Buňky střevní sliznice jsou zničeny jen tehdy, jsou-li přítomny zároveň oba druhy toxinů. Toxiny A zničí povrchové struktury buněk střevní sliznice a zároveň odstíní případný preventivní účinek PMN. Tím umožňují molekulám toxinu B úspěšně zaútočit na buňky střevního epitelu. Toxin B zabíjí buňky střevního epitelu jen tehdy, jsou-li porušeny její povrchové struktury a buňky jsou postiženy dysfunkcí transportu vody (viz obr. 1). Na střevní sliznici vznikají rozsáhlé ulcerace - nekrotické útvary, pseudomembrány – konglomeráty zničených buněk střevního epitelu, uhynulých PMN, fibrinu a mucinu ve tvaru květákovitě zduřelých, žlutě zbarvených krust (viz obr. 2), které lze poměrně snadno endoskopicky detekovat.
Clostridium difficile je přítomno zhruba u 5 – 10 % zdravé populace. Toto množství může dosáhnout až hodnoty 25 %, pokud se jedná o dlouhodobě hospitalizované pacienty.
Incidence onemocnění po skončené nebo přerušené ATB terapii (vankomycin, metronidazol, erythromycin) kolísá mezi 10-25 %.
UPOZORNĚNÍ
Mnoha dermatology je na eradikaci acne vulgaris nejenom doporučována, ale také je reálně uskutečňována orální aplikace klindamycinu (Dalacin) – ATB účinného na vyvolavatele akné – bakterii Propionibacterium acnes. Je jen otázkou času, kdy se z pacienta postiženého akné stane pacient s pseudomebranózní enterokolitidou.
