Hemofily z poševních sekretů pacientek 0 – 10 let

V.Holec a J.Vrtný

Metodiky

V období od 1.1.1996 do 31.8.1999 zpracovala laboratoř fluorů a STI 74 793 vzorků poševních sekretů (PS). 1 515 vzorků pochází od pacientek věkové skupiny 0-10 let (výtěr z pochvy, event. vulvy v Amiesově médiu TRANSYSTEM) s převládající dg. N 76.0 (akutní zánět pochvy). Hemofily jsou izolovány na půdě GCA o složení GC agar (HI-MEDIA), obohacovadlo A (DULAB-Dubné) a beraní krvinky se stafylokokovou čárou a diskem Bacitracin H (ITEST) po 24 a 48 hodinové kultivaci při 35⁰C a 5% CO₂ v CO₂ inkubátoru IG 150 (Jouan). Suspektní kolonie s efektem satelitismu barveny dle Grama (Gram-negativní polymorfní drobné tyčky) a izolovány na půdu GCA se stafylokokovou čárou (pro ověření satelitismu), na Mueller-Hintonův čokoládový agar (pro další diagnostiku) a kultivovány 24 hodin v CO₂ inkubátoru. Druhová diagnostika, test produkce penicilinázy a biotypizace prováděna soupravou API NH (bio Mérieux). K biotypizaci použito schéma I – VIII biovarů H. influenzae dle produkce indolu, ureázy a ornitin-dekarboxylázy. Produkce penicilinázy stanovená soupravou API NH je ověřována diskovým průkazem ß-laktamáz CEFINASE (BBL).

Soubor hemofilů z výtěrů z HCD (krk, nos) jiných pacientek stejné věkové skupiny byl získán izolací z krevního agaru se stafylokokovou čárou a diskem Bacitracin H, jenž byl kultivován 24 hodin při 37⁰C a 6% CO₂ v CO₂ inkubátoru. Postup izolací a diagnostiky byl stejný jako u hemofilů z poševních sekretů.

Výsledky

Bylo vyšetřeno 1 515 výtěrů z pochvy a vulvy pacientek věkové skupiny 0-10 let. Z těchto vzorků bylo izolováno 97 (6,4%) kmenů hemofilů. Nebyly zachyceny hemofily u pacientek do 1 roku, hemofily se vyskytovaly v nejmenší frekvenci (1,1%) u nejstarších (10 let), nejvyšší frekvence záchytu (13,3%) byla pozorována ve věkové skupině 4 let (tab.1).

U 63 kmenů hemofilů z PS byla dále prováděna druhová diagnostika a biotypizace soupravou API NH. Z tohoto souboru bylo 57 (90,5%) kmenů diagnostikováno jako H.influenzae a 6 (9,5%) jako H.parainfluenzae. Z 26 kmenů hemofilů z výtěrů z HCD bylo 18 (69,2%) diagnostikováno jako H.influenzae a 8 (30,8%) jako H.parainfluenzae.

Biotypizací 53 kmenů H.influenzae z PS bylo v tomto souboru prokázáno 7 biovarů (I – VII). Biovar VIII prokázán nebyl. Nejčastěji (35,8%) byl zastoupen biovar II, nejméně častý (1,9%) byl biovar VII. Produkce penicilinázy (11,3%) byla prokázána u tří kmenů biovaru III, dvou biovaru II a u jednoho biovaru I (tab.2).

Biotypizací 18 kmenů H.influenzae z HCD bylo v tomto souboru prokázáno 5 biovarů (I, II, III, VII a VIII). Biovary IV, V a VI prokázány nebyly. Nejčastěji (44,4%) byl zastoupen biovar II, nejméně častý (5,6%) byl biovar VII. Produkce penicilinázy (5,6%) byla prokázána u jednoho kmene biovaru I.

V souboru 57 vzorků, ze kterých byl izolován H.influenzae, se nachází 31 (54,4%) případů čisté kultury hemofilů, u 17 (29,8) vzorků se vyskytovaly navíc viridující streptokoky, korynebakteria, koagulázo-negativní stafylokoky (s vyloučením S.saprophyticus) a E.coli samostatně nebo v kombinaci, u 9 (15,8%) vzorků hemofily doprovázel samostatně Streptococcus agalactiae, Streptococcus pyogenes, ß-hemolytické streptokoky skupiny G, Streptococcus pneumoniae a Staphylococcus aureus (tab.3).

Kultivace vyloučila přítomnost gonokoků, gardnerel a kvasinkovitých mikroorganismů, nevyloučila přítomnost anaerobů, chlamydií, urogenitálních mykoplasmat a T.vaginalis.

Diskuse

Studie si klade za cíl poukázat na význam hemofilů v etiologii akutního zánětu pochvy pacientek věkové skupiny 0-10 let. Hemofily byly kultivačně prokázány v 6,4% případů souboru 1 515 vzorků této věkové skupiny a diagnózy. Absence cílené kultivace na hemofily při zpracování výtěrů z pochvy a vulvy této věkové skupiny a diagnózy vede tedy k nezanedbatelnému procentu falešně negativních výsledků.

Význam v etiologii akutního zánětu podporuje i fakt, že 54,4% izolátů H.influenzae bylo nalezeno v čisté kultuře, dalších 29,8% ve směsi s bakteriemi, jež běžně osídlují lokalitu odběru či její okolí, a 15,8% izolátů doprovázely bakterie, jež se na etiologii zánětu pochvy této věkové skupiny mohou rovněž podílet. Gonokoky, gardnerely a kvasinkovité organismy nebyly v těchto vzorcích prokázány, nutno však upozornit na absenci anaerobní kultivace a vyšetření na Chlamydia trachomatis, Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum a Trichomonas vaginalis.

Druhovou diagnostikou API NH byl v souboru 63 hemofilů z PS prokázán v 90,5% H.influenzae a v 9,5% H.parainfluenzae. Tato skoro desetinásobná převaha H.influenzae v izolátech z PS neodpovídá druhovému zastoupení hemofilů v souboru izolátů z HCD jiných pacientek stejné věkové skupiny (poměr H.influenzae a H.parainfluenzae přibližně 2:1), soubor hemofilů z HCD byl však 2,4 x menší. Pro objasnění cesty přenosu hemofilů na sliznici pochvy či vulvy by bylo jistě přínosné kultivačně vyšetřit pacientku s hemofilovým zánětem pochvy na přítomnost hemofilů včetně jejich biotypizace na sliznici HCD (krk, nos), otázkou zůstává pak přítomnost hemofilů v moči či stolici.

Biovary I, II a III H.influenzae byly v souboru z PS zastoupeny nějčastěji (17,0 – 35,8%), což odpovídá i nejčastěji se vyskytujícím biovarům I, II a III z HCD (16,7 – 44,4%). Biovar VIII, jež byl zachycen z HCD, v PS nalezen nebyl. Mezi těmito nejčastěji se vyskytujícími biovary z PS bylo zjištěno rovněž 6 kmenů produkujících ß-laktamázu. V souboru z PS byly rovněž zachyceny dva kmeny H.influenzae biovar IV (indol-, urea+, ornitin+). Tento biovar může obsahovat serologicky netypovatelné kmeny, jež byly prokázány v ženském urogenitálním systému a způsobují sepse novorozenců. Otázkou zůstává i přítomnost pouzderného antigenu H.influenzae typu b u kmenů izolovaných z PS.