Mycoplasma pneumoniae a Chlamydia pneumoniae: původci respiračních infekcí a jejich vztah k některým chronickým onemocněním

RNDr. Věra Toršová CSc. Antibiotické středisko, Krajská hygienická stanice, Partyzánské náměstí 7, 728 91 Ostrava

MUDr. Zuzana Medková Imunologické oddělení, Bio - Plus, spol. s r.o., Polní 23/25, 639 00 Brno

Respirační infekce jsou nejčastější skupinou onemocnění v komunitě. Na jejich etiologii se podílí velké množství virů i baktérií. Mycoplasma pneumoniae a Chlamydia pneumoniae jsou zařazovány do společné skupiny intracelulárních původců těchto infekcí. Ve způsobu parazitismu se však odlišují. Mykoplasmata adherují a žijí na povrchu napadených buněk. Chlamydie mají unikátní rozmnožovací cyklus, který se celý uskuteční intracelulárně v endozomu hostitelských buněk.

Mycoplasma pneumoniae i Chlamydia pneumoniae jsou kauzativními agens u infekcí horních i dolních cest dýchacích, většinou s asymptomatickým nebo mírným průběhem. Těžší formy onemocnění jsou pozorovány u pneumonií. Incidence M. pneumoniae u komunitních pneumonií je cca 30 % a C. pneumoniae cca 10 %.

Tyto infekce jsou endemicky rozšířeny po celém světě. Nákaza se šíří kontaminovaným aerosolem vzdušnou cestou, výhradně mezilidským kontaktem. Vzájemná spoluúčast těchto původců na vzniku onemocnění se udává až ve 20 %.

M. pneumoniae a C. pneumoniae jsou stále více studovány v souvislosti s prvotní atakou nebo akutní exacerbací astmatu u dětí i dospělých. Intenzivně je analyzována potenciální souvislost C. pneumoniae s aterosklerózou, akutním infarktem myokardu a ischemickou chorobou srdeční. Rovněž je zkoumán její vztah k dalším chronickým onemocněním: reaktivní artritidě, sarkoidóze, erytema nodosum, syndromu Guillain-Barré, sclerosis multiplex, Alzheimerově chorobě a jiným onemocněním.

Antibiotická léčba je převážně empirická a je indikována u těžších forem infekcí. Mykoplasmata a chlamydie jsou in vitro citlivé na tetracykliny, erytromycin, semisyntetické makrolidy včetně azitromycinu a nově zaváděné chinolony.

Včasná laboratorní diagnostika těchto původců, léčba a kontrola infekcí včetně preventivních opatření nutně vyžadují další výzkum a soustavné studium klinických a epidemiologických souvislostí.

Klíčová slova:
Mycoplasma pneumoniae – Chlamydia pneumoniae – respirační infekce – astma – ateroskleróza – diagnostika – léčba

Respirační infekce jsou stále v popředí zájmu kliniků, mikrobiologů a epidemiologů, poněvadž jsou v komunitě nejčastější skupinou onemocnění s různým stupněm závažnosti. V jejich etiologii se uplatňuje celá řada původců, především velké množství virů, z bakteriálních agens mají dominantní význam Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a nověji Moraxella catarrhalis.

Mykoplasmata a chlamydie jsou ne zcela přesně společně zařazeny do společné skupiny intracelulárních původců respiračních infekcí, někdy označovaných jako "atypické infekce". Ve způsobu parazitismu na úkor hostitelských buněk se odlišují.

Mycoplasma pneumoniae

Mykoplasmata jsou malé pleomorfní baktérie, které nesyntetizují peptidoglykan a proto nemají pevnou buněčnou stěnu. Pro lidskou populaci jsou významné některé druhy rodu Mycoplasma a Ureaplasma.

Mykoplasmata mají výrazně parazitický způsob života. Do nitra buněk však nepronikají, ale extracelulárně parazitují na povrchu membrán napadených buněk. Mykoplasmata využívají aminokyseliny a cholesterol, produkované hostitelem. (13,36)

M. pneumoniae je primárním patogenem respiračního traktu v lidské populaci. Po roce 1940 byly prvé izoláty označeny jako PPLO (Pleuro-Pneumonia-Like-Organism) nebo tzv. Eatonovo agens. V té době se předpokládalo, že jsou virovými původci "primární atypické pneumonie". Po úspěšné kultivaci na umělých půdách došlo v roce 1963 k taxonomickému zařazení mezi mykoplasmata. (13,36)

M. pneumoniae je kauzativním agens u širokého spektra respiračních infekcí, od asymptomatických forem přes většinou mírné katary horních cest dýchacích. Tracheobronchitidy a pneumonie se vyskytují často v lokalizovaných epidemiích a mohou mít těžší průběh s komplikacemi. U komunitních pneumonií je udávána icidence M. pneumoniae 30 až 40 %. (1,9,13,30)

Přehled infekcí vyvolaných M. pneumoniae je uveden v tabulce 1.

U mykoplasmatických infekcí s těžším průběhem jsou popisovány mimoplicní komplikace, postihující více systémů, uvedené v tabulce 2.

M. pneumoniae po aspiraci do dýchacích cest proniká mukociliární vrstvou sliznice a adheruje na povrch epitelií. Pomocí terčíkovité kontaktní destičky mykoplasma přilne k slizničním buňkám, ze kterých odčerpává nezbytné živiny. Membránové proteiny – především protein P1 – jsou hlavními faktory cytoadherence a virulence a zároveň i nejvýznamnějšími antigeny M. pneumoniae. (9,36)

V průběhu infekce M. pneumoniae se využívá protilátkové odpovědi k nepřímé diagnostice. Význam jednotlivých složek imunitního systému není u mykoplasmatických infekcí dosud plně objasněn. Protilátky proti membránovým proteinům – adhezinům nalézané u rekonvalescentů jsou pravděpodobně významné pro imunitní odpověď. Stejně tak mohou mít význam i sekreční IgA v nosním sekretu a zřejmě se uplatňují i buněčné imunitní mechanismy. (9,13,14)

Imunopatologický charakter těchto onemocnění není zcela objasněn, u nemocných jsou přítomny imunokomplexy, protilátky proti tkáním a chladové aglutininy. Interferon produkovaný během infekce má pravděpodobně význam při její prolongované perzistenci. Pro aktivní imunizaci byly připraveny různé typy vakcín s M. pneumoniae (intranazální i parenterální), které měly doposud jen nedostatečný protektivní efekt. (9,13)

Infekce vyvolané M. pneumoniae jsou endemicky rozšířeny na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Infekce se šíří mezi rodinnými příslušníky, ve školních a jiných kolektivech i v nemocnicích. Například v seroepidemiologických studiích ve vojenských kolektivech byly nalezeny protilátky u 50 až 70 % osob. (13) Jsou pozorovány epidemie cyklicky se opakující po čtyřech až pěti letech nebo každoročně. Infekce postihují všechny věkové skupiny, ale nejvice až 80 % onemocnění je registrováno u dětí ve věku od 2 do 15 let. (9,13) Zdrojem nákazy je výhradně nemocný člověk. Nákaza se šíří kontaminovaným aerosolem vzdušnou cestou. Délka inkubační doby je v rozmezí 2 až 3 týdnů. (13)

Charakteristická je predispozice osob s deficitem humorální imunity, u kterých infekce mívá velmi těžký průběh s komplikacemi. M. pneumoniae stejně jako C. pneumoniae jsou dnes řazeny k potenciálním faktorům, uplatňujícím se při vzniku astmatu. Tvorba specifických IgE při primární atace onemocnění může svědčit pro působení těchto mikroorganismů jako alergenů. Mykoplasmatické respirační infekce mohou být také příčinou akutní astmatické exacerbace u 5 až 20 % převážně dětských, ale i dospělých astmatiků. (14,20)

Kultivace M. pneumonie z výtěrů z nosohltanu a ze sputa se na speciálních půdách rutinně neprovádějí, poněvadž jsou technicky náročné s maximálně dosaženým záchytem v 60 %. Nejvíce se využívá nepřímá diagnostika – sérologický průkaz infekce. Byly vyvinuty poměrně citlivé a specifické reakce, vazba komplementu (KFR) a ELISA metody pro detekci protilátek. V rutinně používaném KFR testu se titr protilátek 1:64 pokládá za suspektní, s odstupem 2 až 3 týdnů je nutné odebrat další vzorek pro posouzení dynamiky tvorby protilátek. S použitím enzymové imunoanalýzy (ELISA) lze protilátky IgA detekovat cca za 1 týden po vzniku onemocnění a IgM do 10 dnů. Polymerázová řetězová reakce (PCR) je výhledově nejperspektivnější laboratorní metodou pro včasnou diagnostiku onemocnění. (13,14)

U těžších forem mykoplasmatických infekcí je indikována léčba antibiotiky. M. pneumoniae je in vitro citlivé na tetracykliny, erytromycin, semisyntetické makrolidy a azitromycin. Antibiotika pouze zastavují množení mykoplasmat, ale neusmrcují je. Takto se vysvětluje pomalá eradikace parazita a možné relapsy onemocnění. Při klinickém podezření na plicní formu infekce je vhodné nasadit antibiotikum co nejdříve, bez čekání na výsledek sérologického průkazu infekce. Klinicky účinná je pouze dostatečně dlouhá léčba antibiotiky po dobu 2 až 3 týdnů. I po této léčbě mohou mykoplasmata perzistovat vdýchacích cestách několik týdnů až měsíců. (13,30,36)

Chlamydia pneumoniae

Chlamydie jsou malé gramnegativní baktérie, které nemají ve své stěně peptidoglykan a nejsou vybaveny vlastním systémem pro tvorbu ATP. Jsou intracelulárními energetickými parazity a k metabolickým procesům využívají ATP hostitelských buněk. (3,23,31)

Rod Chlamydia zahrnuje kromě dalších druhů tři species významná pro lidská onemocnění: Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae (dříve označována TWAR), Chlamydia psittaci. Na základě genové odlišnosti 16 S a 23 S rRNA byla v roce 1999 provedena reklasifikace do dvou rodů: Chlamydia s druhem Chlamydia trachomatis a Chlamydophila s druhy Chlamydophila pneumoniae a Chlamydophila psittaci. (12) Tato taxonomie není dosud běžně používána.

Vývojový cyklus chlamydií je odlišný od všech ostatních mikroorganismů. Chlamydie nejprve adherují k povrchu hostitelské buňky. Buněčným procesem podobným endocytóze pronikají do buňky nejprve do fagozomu, ve kterém zůstávají v průběhu celého růstového cyklu, přičemž dochází ke specifické inhibici fagolysozomální fúze. Vývojový cyklus chlamydií je znázorněn na obr. 1. Za deset hodin po vstupu do buňky se elementární tělíska (ET) transformují ve větší, neinfekční, avšak metabolicky aktivní retikulární tělíska (RT). V dalších 24 až 48 hodinách se RT dělí binárním dělením a opět kondenzují v ET. Na konci růstového cyklu je cytoplasmatický prostor hostitelské buňky téměř vyplněn endozomem (přeměněný fagozom), plným ET jichž ve zralé inkluzi může být až 10000. Růstový cyklus chlamydií končí cca za 72 hodin uvolněním ET buď po autolýze hostitelské buňky nebo exocytózou za současného přežití hostitelské buňky. (3,23,31)

Elementární tělíska (250 – 400 nm) jsou metabolicky inaktivní, infekční a nedělí se. Retikulární tělíska (800 – 1200 nm) mají aktivní metabolismus, schopnost dělení se a jsou neinfekční.

Efektivní adaptace chlamydií na rozmnožování a perzistenci v epiteliálních a endoteliálních buňkách, a v buňkách imunitního systému (monocyty/makrofágy) vytváří spolu s antigenním potenciálem chlamydií unikátní kontakt s imunitním systémem hostitele. Chronický zánět je často základním patogenetickým mechanismem, který představuje deregulaci imunity a vede k přechodu onemocnění do oblasti chorob s imunopatologickými rysy. (4,6,20)

Chlamydiové infekce vyvolávají humorální i buněčnou imunitní odpověď. Protilátky proti C. trachomatis lze prokázat za 2 až 3 týdny po nákaze. Tvorba protilátek IgM proti C. pneumoniae nastupuje za 3 týdny od počátku onemocnění, protilátek ve třídě IgG za 6 až 8 týdnů po nákaze. Tuto časovou prodlevu je nutno vzít v úvahu při sérologické diagnostice. (5,22,30,31) Detekce přítomnosti protilátek, jejich specifity a kvantity, není relevantním měřítkem protekční aktivity hostitele. Proto je perspektivní použití vakcinace stále předmětem intenzivního zkoumání, protože účinná vakcína musí obsáhnout komplexní imunitní mechanismy.

Základní klasifikace chlamydiových infekcí je uvedena v tabulce 3.

C. pneumoniaebyla klasifikována jako samostatný druh na základě DNA analýzy. (16) V mikroskopickém obraze je patrný hruškovitý tvar elementárních tělísek se širokým periplasmatickým prostorem, odlišný od kulovitých ET jiných druhů chlamydií. Dříve užívané označení TWAR souvisí s první izolací na Taiwanu v roce 1960 z očního sekretu při podezření na trachom. Kmen byl označen TW 183. Podobný kmen byl zachycen v USA v Seattlu v roce 1983 z nasofaryngeálního výtěru při respiračním onemocnění a označen AR 39. Tyto izoláty byly nejprve zařazeny jako C. psittaci a v roce 1989 byl vytvořen samostatný druh C. pneumoniae. (2,15,16,17,25)

V devadesátých letech byla C. pneumoniae stále častěji nalézána u infekcí horních i dolních cest dýchacích často s asymptomatickým nebo velmi mírným průběhem a endemickým výskytem u školní mládeže a dospělé populace. Ve věkové skupině dětí od 1 do 5 let jsou infekce C. pneumoniae poměrně vzácné. (4,5,17,25)

Detekce protilátek ve třídě IgG narůstá mezi pátým až dvacátým rokem a v dospělosti má protilátky proti C. pneumoniae minimálně 50 % , v Japonsku a na Taiwanu 70 až 85 % osob, celosvětově více mužů než žen. (11,30)

Patogeneze infekcí vyvolaných C. pneumoniae není dosud zcela objasněna. Limitované znalosti ukazují na analogii s infekty vyvolanými M. pneumoniae, které se často až ve 20 % spoluúčastní na infekci. (9,22) Kromě infekcí horních a dolních cest dýchacích je uváděna C. pneumoniae také u endokarditid, myokarditid a perikarditid. Inkubační doba pro většinu onemocnění vyvolaných C. pneumoniae se pohybuje kolem 30 dnů. Onemocnění probíhá často ve dvou fázích. Faryngitis, někdy s laryngitidou nebo sinusitidou, předchází pneumonii o dva až tři týdny. Incidence u komunitních pneumonií se pohybuje mezi 6 – 25 %, u nemocničních pneumonií je udávána do 10 %. (1,2,5,17,21,24) V tabulce 4 je uveden přehled infekcí vyvolaných C. pneumoniae.

K endemickému nebo epidemickému šíření infekcí dochází vzdušnou cestou výhradně kontaktem mezi lidmi. Bylo doloženo i přežívání C. pneumoniae na kontaminovaném povrchu (papír, sklo, laminát, kov) a lidské kůži od 30 minut do několika hodin, což může být potenciálním rizikem nepřímého přenosu infekce. (37)

Intenzívně se studuje podíl C. pneumoniae u dalších onemocnění především u astmatu a aterosklerózy. (10,11,14,18,20,34)

Prevalence astmatu celosvětově narůstá. Celkový počet astmatiků v naší republice se odhaduje na 400 až 700 tisíc, v dětské populaci dosahuje 10 až 15 %. Kromě nespecificky působících a alergizaci podporujících faktorů znečištěného životního prostředí se významně uplatňují i prodělané respirační infekce virové etiologie (RSV, adenoviry, rhinoviry a parainfluenza virus). V současné době se výzkum soustřeďuje na úlohu M. pneumoniae a C. pneumoniae ve vztahu k primárním atakám a akutním exacerbacím astmatu. Byla potvrzena významně vyšší prevalence infekcí u neatopických astmatiků oproti kontrolním skupinám na základě vyšších titrů druhově specifických protilátek třídy IgA a IgG. (28) Spojitost mezi přítomností protilátkové odezvy a akutními astmatickými atakami byla potvrzena v celé řadě dalších prací, se zjištěnou incidencí v rozmezí 1 – 20 %. (5,6,14,20) Zavedení efektivního laboratorního testování přítomnosti C. pneumoniae u astmatiků je nutné pro bližší objasnění skutečného významu tohoto původce ve spojitosti s astmatem. Studie s využitím PCR metody přímé detekce C. pneumoniae potvrdily význam těchto infekcí u astmatiků. (11,14,21,22)

Obdobně se analyzuje podíl C. pneumoniae u spastické bronchitidy, CHOPN, artritidy, thyreoiditidy, sarkoidózy, erytema nodosum. (5,21,23,31)

Význam zánětu a zvýšené odpovědi imunitního systému aktivovaného během chronické infekce C. pneumoniae je stále více diskutován v souvislosti s aterosklerózou, akutním infarktem myokardu a ischemickou chorobou srdeční. (10,11,18,23,34) První výsledky spojující C. pneumoniae s těmito onemocněními publikoval P. Saikku (32) již v roce 1988. J.T. Grayston (18) uvádí v roce 2000 více než 250 publikovaných prací na toto téma za poslední desetiletí.

Studie vztahu C. pneumoniae k etiologii aterosklerózy byly provedeny na několika úrovních. Séroepidemiologicky byla prokázána detekce protilátek u 80 až 85 % osob s aterosklerotickými změnami oproti kontrolní skupině s 8 až 10 %. Přítomnost C. pneumoniae byla přímo potvrzena v aterosklerotických plátech koronárních artérií a dalších velkých cév elektronovou mikroskopií, imunochemickými metodami, kultivací živých chlamydií a PCR metodou. Pozitivita byla prokázana v rozmezí od 40 až do 100 %. (8,10,11,18,34)

Etiologická role C. pneumoniae byla dále studována na pokusných modelech s laboratorními zvířaty. U myší a králíků byla speciální dietou vyvolána ateroskleróza, následně intranazálně inokulována C. pneumoniae. U části pokusných zvířat úspěšně léčených antibiotiky došlo k reverzi aterogenního efektu. (11,18) Sekundární preventivní studie s antibiotiky jsou realizovány i u osob s aterosklerózou, kterým se dlouhodobě intermitentně (3, 6 až 12 měsíců) podávají makrolidy. Příznivé výsledky byly  získány ve studii ROXIS s aplikací roxithromycinu. (19) Podávání azithromycinu ve studiích WIZARD a ACES bude definitivně vyhodnoceno až po roce 2000. (18) Na základě všech provedených studií nelze význam C. pneumoniae v jednom či více stádiích vývoje aterosklerózy nebo při akceleraci celého procesu podceňovat.

Potenciální úloha C. pneumoniae je studována i v patogenezi různých neurologických onemocnění: akutní i chronické infekce CNS, meningoradiculitis, myelitis, Guillain-Barré syndrom, sclerosis multiplex, Alzheimerova choroba. Imunologická alterace, autoimunní nebo hypersenzitivní reakce se mohou podílet na poškození CNS během chronické infekce C. pneumoniae. (29)

Objasnění možného vztahu C. pneumoniae ke všem uvedeným onemocněním vyžaduje zavedení rychlých a specifických laboratorních detekčních metod. Kultivace C. pneumoniae je metoda velmi citlivá, označovaná jako "zlatý standard" laboratorní diagnostiky, ale pro svoji obtížnost je pro většinu laboratorních pracovišť nedostupná. Pomalý vzestup protilátkové aktivity v průběhu jednoho až dvou měsíců je zcela nevhodný pro včasnou diagnostiku onemocnění. Amplifikační DNA techniky (PCR, LCR) jsou extrémně citlivé a specifické, provádějí se pouze na specializovaných pracovištích. (7,22,35)

Pro posouzení patogenetického uplatnění C. pneumoniae a pro zahájení adekvátní antibiotické léčby je zavedení nových kvalitních metod včasné detekce nezbytné. Přehled laboratorních metod pro diagnostiku chlamydiových infekcí je uveden v tabulce 5.

Laboratorní diagnostika chlamydiových infekcí se v posledních letech i u nás značně rozvíjí. Stále více laboratoří zavádí moderní, citlivější metody pro přímý průkaz antigenu a nukleových kyselin.

Dosud obecně platí, že onemocnění je identifikováno především na základě klinické symptomatologie, která se velice podobá mykoplasmatickým a virovým infekcím. Retrospektivně lze klinickou diagnózu potvrdit na základě nepřímého průkazu specifických protilátek pomocí sérologických metod. (5,22,30,35)

Antibiotická léčba infekcí vyvolaných C. pneumoniae je obtížná. Chlamydie jsou in vitro citlivé na tetracykliny, erytromycin, semisyntetické makrolidy včetně azitromycinu a tzv. chinolony nové generace: sparfloxacin, levofloxacin a další. Preferuje se dlouhodobá léčba po dobu dvou, čtyř a více týdnů s použitím doxycyklinu, erytromycinu, claritromycinu nebo azitromycinu. Eradikace chlamydií in vivo je v tomto léčebném režimu poměrně obtížná, dochází pouze k redukci původců s rizikem perzistence chlamydií v 10 a více procentech. (20,21,26) Dětem a těhotným nebo kojícím ženám nesmí být podávány tetracykliny a chinolony. Velmi dobrá farmakokinetika, tkáňová a intracelulární penetrace, vysoká koncentrace v makrofázích a fibroblastech byla potvrzena u azitromycinu. V klinických studiích s krátkodobým podáváním azitromycinu 1 krát denně po dobu 3 až 5 dnů, bylo u chlamydiových pneumonií dosaženo výborných klinických výsledků bez relapsů onemocnění a s dobrou tolerancí antibiotika. (21,24,26,27)

Chlamydiové infekce se léčí obdobně jako mykoplasmatické převážně empiricky bez vyšetření a určení původce, což často vede k mylné nebo u mírných forem onemocnění i zbytečné aplikaci antibiotik. Z dosavadních výsledků vyplývá, že makrolidová antibiotika včetně azitromycinu by měla být uvážlivě indikována především u těžších infekcí – bronchitid a pneumonií. Podávání betalaktamových antibiotik u intracelulárních infekcí je zcela neefektivní a není ekonomické, vede k prolongaci infekce a dlouhodobé perzistenci parazitů. (21,26)

V posledních letech dochází k nadměrnému používání makrolidů u bakteriálních respiračních infekcí vyvolaných Str. pyogenes, Str. pneumoniae a H. influenzae. V těchto případech by tato antibiotika měla být rezervována pouze pro pacienty přecitlivělé na penicilin nebo jiná základní betalaktamová antibiotika.

Poněvadž většinou nejsou k dispozici výsledky kultivačního vyšetření a volba antibiotika se řídí pouze klinickou symptomatologií, nemůžeme očekávat v brzké době optimalizaci preskripce antibiotik u respiračních infekcí v komunitě. Podávání antibiotik u těchto infekcí by tedy mělo alespoň více respektovat rozdíly v účinnosti jednotlivých skupin antibiotik, vhodných pro léčbu "klasických" bakteriálních respiračních onemocnění nebo "atypických" infekcí vyvolaných intracelulárními parazity.

Soustavné studium patogenetických, klinických a epidemiologických souvislostí je nezbytně nutné pro zkvalitnění léčby a prevence těchto infekcí. Rovněž objasnění spoluúčasti C. pneumoniae u celé řady chronických onemocnění, včetně zavedení metod pro včasnou diagnostiku a kontrolu efektivity léčby nutně vyžadují další výzkum.

Literatura

1. Barlett JG, Breiman RF, Mandell LA, File Jr.TM. Community-Acquired Pneumonia in Adults: Guidelines for Management. Clin. Infect Dis 1998;26:811-838
2. Bates JH. Chlamydia pneumoniae. Infect Med 1991;8 suppl. A: 18-22
3. Batteiger JM, Jones RB. Chlamydial Infections. Infect Dis Clin North Am 1987;1:55-81
4. Blasi F. Clinical features of Chlamydia pneumoniae acute respiratory infections. Clin Microbiol Infect Dis 1996;1, suppl. 1:S14-S18
5. Blasi F, Tarsia P, Arosio C, Fagetti L, Allegra L. Epidemiology of Chlamydia pneumoniae. Clin Microbiol Infect Dis 1998;4, suppl. 4:4S1-4S6
6. Blasi F. Chlamydia pneumoniae in respiratory infections. Proceedings Fourth Meeting of the European Society for Chlamydia Research. University Helsingiensis, s.231-234, Helsinki 2000
7. Campbell LA, Kuo CC, Thissen RW, Grayston JT. Detection of Chlamydia pneumoniae by polymerase chain reaction. J Clin Microbiol 1992;30:434-439
8. Campbell LA, O’Brien E, Cappucio A. Detection of Chlamydia pneumoniae TWAR in human coronary atherectomy tissues. J Infect Dis 1995;172:585-588
9. Cassel GH. Mycoplasma pneumoniae. Infect Med 1991;8, suppl. A:23-29
10. Coles KA, Plant A, Riley TV, Smith DW. Cardiovascular disease an infections aetiology? Rev Med Microbiol 1998;9,1:17-27
11. Cook PJ. Antimicrobial therapy for Chlamydia pneumoniae: it’s potential role in atherosclerosis and asthma. J Antimicrob Chemother 1999;44:145-148
12. Everett KD, Bush RM, Andersen AA. Emended description of the order Chlamydiales, revised taxonomy of the family Chlamydiaceae including a new genus and five new species. Intern J System Bacteriol 1999;49:415-440
13. Foy HM. Mycoplasma pneumoniae and other Human Mycoplasmas. In: Bacterial Infections of Humans. Third Edition, p.481-500 Plenum Publishing Corporation, New York 1998
14. Gendrel D. Intracellular pathogens and asthma: Mycoplasma pneumoniae and Chlamydia in paediatric patients. Eur Respir Rev 1996;6:38:231-234
15. Grayston JT, Kuo CC, Wang SP, Altman J. A new Chlamydia psittaci strain, TWAR, isolated in acute respiratory tract infections. N Engl J Med 1986;315:161-168
16. Grayston JT. TWAR: A newly discovered Chlamydia organism that causes acute respiratory tract infections. Infect Med 1988;5:215-223
17. Grayston JT. Infections caused by Chlamydia pneumoniae TWAR. Clin Infect Dis 1992;19:47-53
18. Grayston JT. Chlamydia pneumoniae /TWAR/ and coronary heart disease from hypothesis to treatment. Proceedings Fourth Meeting of the European Society for Chlamydia Research, University Helsingiensis, s.380-385, Helsinki 2000
19. Gurfinkel E, Bozovich G, Daroza A. Randomised trial of roxithromycin in non Q-wave coronary syndromes: ROXIS pilot study. Lancet 1997;350:404-407
20. Hahn DL. Intracelullar pathogens and their role in asthma: Chlamydia pneumoniae in adult patients. Eur Respir Rev 1996;6:38:224-230
21. Hammerschlag MR. Antimicrobial susceptibility and the therapy of infections caused by Chlamydia pneumoniae. Antimicrob Agents Chemother 1994;38:1873-1878
22. Hammerschlag MR. Diagnostic methods for intracellular pathogens. Clin Microbiol Infect Dis 1996;1, suppl. 1:S3-S6
23. Korych B. Chlamydie a jimi vyvolané infekce. Remedia-Klin mikrobiol 1998;2,3:72-74
24. Kaupinen M, Saikku P. Pneumoniae due to Chlamydia pneumoniae: prevalence, clinical features, diagnosis and treatment. Clin Infect Dis 1995;21:S 244-252
25. Kuo CC, Jackson LA, Campbell LA, Grayston JT. Chlamydia pneumoniae (TWAR). Clin Microbiol Rev 1995;8:451-461
26. Kuo CC, Jackson LA, Lee A, Grayston JT. In vitro Activities of Azithromycin, Clarithromycin and Other Antibiotics against Chlamydia pneumoniae. Antimicrob Agents Chemother 1996;40,11:2669-2670
27. Kuzman I, Oreškovič K, Schönwald S, Čulig J. Azithromycin in the treatment of pneumonia caused by Chlamydia spp. a retrospective study. Int J Clin Pharm Res 1996;XVI(4-5):103-107
28. Larsen FO, Nom S, Mordhorst CH. Chlamydia pneumoniae and possible relationship to asthma. Serum imunoglobuline and histamine release in patients and controls. APMIS 1998;16/10:928-934
29. Martin L, Wimmer J, Haberl RL. Chlamydia pneumoniae and Neurological Disorders. In: Proceeedings Fourth Meeting of the European Society for Chlamydia Research, University Helsingiensis, s. 235-238, Helsinki 2000
30. Niki Y, Kishimoto T. Epidemiology of intracellular pathogens. Clin Microbiol Infect Dis 1996;1 suppl. 1:S 11-S 13
31. Schachter J, Alexander ER. Chlamydial Infections, p. 197-222. In: Bacterial Infections of Humans. Third Edition. Plenum Publishing Corporation, New York 1998
32. Saikku P, Mattila K, Nieminen MS. Serological evidence of association of a novel Chlamydia TWAR with chronic coronary heart disease and acute myocardial infections. Lancet 1988;2/8618/:983-985
33. Saikku P, Leinonen M, Tenkanen L, Linnanmaki E, Ekman MR. Chronic Chlamydia pneumoniae infection as a risk factor for coronary heart diseases in the Helsinki heart study. Ann Inter Med 1992;116:273-278
34. Saikku P. Chlamydia pneumoniae and cardiovascular diseases. Clin Microbiol Infect Dis 1996;1 suppl. 1:S 19-S 22
35. Saikku P. Diagnosis of Chlamydia pneumoniae. Clin Microbiol Infect Dis 1998;4 suppl. 4:4S 7-4S 11
36. Taylor-Robinson D. Infectons due to species of Mycoplasma and Ureaplasma: an update. Clin Infect Dis 1996;23:671-685
37. Verkooyen RP, Harreveld S, Joulandan AM, Diepersloot RJ, Verbrugh HA. Survival of Chlamydia pneumoniae following contact with various surfaces. J Clin Microbiol Infect 1996;1,2:114-118

Článek otištěn v : Interní medicína, 1, Ročník 3/2001, str. 13 -18.