Saprofágní larvy pestřenek – původci fakultativních myiazí?

Jírovec v Parazitologii pro lékaře uvádí larvy pestřenky druhu Eristalis tenax jako původce fakultativních střevních myiazí zejména při obstipaci. Rosický s Danielem v publikaci Lékařská entomologie a životní prostředí zmiňují larvy rodu Eristalis resp. Eristalis tenax jako možné původce střevních, rektálních případně vaginálních myiazí s poukázáním na to, že půjde o případy pseudoparazitizmu čili pseudomyiáze. S tímto názorem se ztotožňuji vzhledem k tomu, že jsem se biologií zmíněných pestřenek zabýval ve své diplomové i rigorózní práci. Snůška vajíček u druhu E.tenax představuje asi 150-300 ks a podle mých pozorování bývá pořizována na pevném podkladu těsně u vodní hladiny alespoň částečně tekutého substrátu. Při úvahách o proniknutí larev do distální části střeva případně vaginy se uvádí předpoklad nakladení vajíček na fekálně kontaminované vyústění konečníku. Nevím, zda je to vůbec vzhledem k plachosti pestřenek možné a zda tuto situaci mohl někdo pozorovat. Podobný iniciální moment střevní dejme tomu pseudomyiáze by zřejmě vyžadoval souhru spíše mimořádných okolností. Líhnutí vajíček při letním kolísání teplot od 18 do 30 oC trvá asi 48 hodin, vlivem teploty těla by mohlo být zčásti urychleno, zřejmě však nikoliv rozhodujícím způsobem. Další otázky souvisí se schopností larev proniknout análním otvorem případně vzdorovat peristaltice a defekaci. Larvy bývají nalézány zásadně pouze ve stojatých vodách s různým stupněm saprobity a jsou vybaveny zvláštním orgánem, tzv. análními papilami, jejichž funkce je pravděpodobně dosud nejasná. Papily jsou zatažitelné, prstovitě větvené, protkané jemnými vzdušnicemi a jsou vychlipovány anální rýhou dle mých pozorování pouze v tekutém prostředí tehdy, kdy larva aktivně příjímá potravu, přičemž papilami v této situaci neustále kývavě pohybuje. Současně je konec třídílné, teleskopicky zatažitelné, v některých případech až 15 cm dlouhé charakteristické dýchací trubičky opatřený peříčkovitými hydrofobními setami umístěn na hladině a zajišťuje přísun vzduchu. Tento typický projev životní aktivity larvy bude v prostředí střeva pravděpodobně dosti obtížný. Toto konstatování nemá jiný záměr než uvažování o možnosti byť krátkodobého života larvy ve střevě či konečníku a nemá nikterak zpochybnit dříve popisované nálezy. Kladu si otázku, zda tyto nálezy svědčí o prodělání alespoň části života larvy v distální části zažívacího traktu nebo ve vagině či zda nemohlo jít spíše alespoň v některých případech o náhodné proniknutí larev do těchto tělních dutin z původního prostředí při hledání příznivějších životních podmínek (umím si to představit např. u vaginy hovězího dobytka, kdy v zanedbaných kravínech nebyl problém najít obrovská množství larev Myathropa florea). Znalci agrární koprologie velmi dobře ví, že larvy některých druhů se mohou vyskytovat masivně v dostatečně vlhkých hnojištích, žumpách event. suchých záchodech. Dospělé larvy III.instaru se snaží místo svého vývoje opustit a vyhledávají vhodné víceméně suché místo k zakuklení. Stejně jako náhodně nalezené žížaly v místě defekace podezřívané z parazitizmu se mohou poblíž našeho exkrementu objevit i larvy pestřenek r.Eristalis nebo Myathropa.

Některé morfologické znaky larev saprofágních pestřenek - tribus Eristalini

Pokud je tedy pacientem donesena podobná larva, neměla by být okamžitě obviněna z předchozího obývání jeho tělesných dutin. Zde je na místě především podrobné zjištění všech okolností nálezu . Za důkaz pseudomyiáze je jinak možné považovat nález larev při defekaci na zaručeně čistém nočníku, a samozřejmě při lékařském vyšetření či zákroku.

1 - larva r. Eristalis - 3. instar
2,3 - puparium r. Eristalis

Při prohlédnutí larvy pod stereoskopickým mikroskopem lze pozorovat některé typické orgány, jako jsou prothorakální spirakula, 1 pár prothorakálních a 6 párů abdominálních panožek opatřených háčky, prothorakální larvální spirakula, antenomaxilární komplex a podle druhu různě utvářenou pubescenci. Determinační význam má střední oddíl dýchací trubičky  opatřený různě utvářenými a pigmentovanými trny. Larvy bychom neměli obviňovat z parazitizmu označením za dospělce Trichocephalus trichiura, protože pak nejde jen o záměnu hlavového a kaudálního konce, ale o popření zoologie.

Zdeněk DoležilZdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Oddělení parazitologie a lékařské zoologie