Oxid siřičitý je bezbarvý reaktivní dráždivý plyn, snadno rozpustný ve vodě. Zdrojem emisí do ovzduší jsou hlavně elektrárny a doprava. V ovzduší, zejména na povrchu částic v přítomnosti kovových katalyzátorů, podléhá SO2 oxidaci na oxid sírový, kyselinu sírovou a sulfáty, tvořící hlavní podíl kyselé složky pevného a kapalného aerosolu. Z ovzduší je oxid sírový a produkty jeho oxidace odstraňován mokrou a suchou depozicí.
Imisní charakteristiky oxidu siřičitého na Ostravsku v letech 2002-2009 potvrzují dlouhodobě stabilizovaný stav (viz následující graf z monitoringu).

V rámci ČR, roční aritmetické průměry (3 až 8 µg/m3) ve většině monitorovaných oblastí jsou na úrovni přirozeného pozadí měřeného na pozaďových stanicích ČHMÚ (3 až 5 µg/m3). Na žádné stanici nebyla v roce 2010 překročena 24 hodinová střední hodnota 125 µg/m3. 9 stanic s mírně nebo nevýznamně vyššími hodnotami ročních aritmetických průměrů (nad 10 µg/m3), má pouze lokální význam i když jsou roztroušeny po území celé ČR (SZÚ, 2010).
Koncentrace SO2 uvnitř budov obvykle významně nižší, nežli ve venkovním ovzduší. Důvodem je rychlá reakce a absorpce SO2 na povrchu stěn a zařízení. V důsledku vysoké reaktivity a rozpustnosti ve vodném prostředí se oxid siřičitý po vdechnutí absorbuje na povrchu nosní sliznice a sliznice horních cest dýchacích a neproniká do nižších partií dýchacích cest a plic. V kombinaci s ultrajemnými pevnými částicemi, které se uplatňují jako nosič, však může pronikat až do plicních sklípků (Havel, 2008).
Při akutní expozicí SO2 dochází k dráždění sliznic dýchacích cest, jež vede následně k bronchokonstrikci (zúžení průdušek), zvýšené tvorbě hlenu, zvýšení dechového odporu a snížení plicních funkcí. Citlivou skupinou populace jsou především astmatici. U obou skupin (normální populace i astmatiků) se však vyskytují velké individuální rozdíly v citlivosti. Intenzita účinků je vyšší při fyzické námaze (zvýšený objem dýchání - oxid siřičitý dostává do hlubších partií dýchacího traktu). Akutní účinky nastávají již po několika minutách a další expozice je nezvyšuje. SO2 může rovněž ovlivňovat autonomní nervový systém a srdeční činnost.
Ve studiích byly zjištěny následující vztahy závislosti dávky a účinku (hranice mezi ještě bezpečnou a neúčinnou prahovou koncentrací není jasně definována):
Z epidemiologických studií (zaměřených na expozici směsi průmyslových a dopravních emisí v ovzduší) zjištěny účinky na celkovou, kardiovaskulární i respirační úmrtnost a nemocnost.
Dle WHO (WHO, 2005), výsledky studií ukazují vztah mezi 24hodinovou koncentrací SO2 a zvýšením celkové úmrtnosti populace sledovaných měst. Metaanalýza denní úmrtnosti ve 12 evropských městech (APHEA-2) zjistila 3% vzestup úmrtnosti při nárůstu 24hod. koncentrace SO2 o 50 mg/m 3 (Katsouyanni et al., 1997). Z dalších studií uváděných WHO a podporujících vztah:
Ve studiích sledujících vztah krátkodobých výkyvů imisní koncentrace SO2 a hospitalizací pro kardiovaskulární onemocnění nebyl zjištěn bezpečný práh při rozmezí koncentrací 5 – 40 mg/m3. Pokud by tedy takový práh existoval, byl by velmi nízký(WHO, 2005).
Dosud také nebylo uspokojivě prokázáno, zda se jedná o účinky způsobeny výlučně oxidem siřičitým, produkty jeho reakcí v ovzduší nebo případně souběžným účinkem jemné frakce prašného aerosolu po adsorbci SO2 na povrch částic (US EPA v současnosti nepovažuje účinky chronické expozice SO2 na úmrtnost a nemocnost, pozorované v epidemiologických studiích, za dostatečný průkaz kauzálního vztahu (US EPA, 2009)). Toto potvrzují i některé studie (Wichmann et al., 2000, Buringh, Fisher & Hoek, 2000), ve kterých se nepodařilo stanovit kauzální vztah mezi koncentracemi SO2 a úmrtností. I když u obou byla pozorována redukce, nebylo možné, v důsledku souběžného poklesu koncentrací suspendovaných částic, tento účinek jednoznačně přiřadit SO2 (WHO, 2005).
WHO z principu předběžné opatrnosti přistoupila v roce 2005 k úpravě doporučených hodnot SO2:
Přepočet na delší časové období (1hod) není doporučen vzhledem k tomu, že krátkodobé expozice SO2 závisí na charakteru zdrojů a převládajících meteo podmínkách.
Imisní limit pro roční průměrnou koncentraci SO2 WHO nepovažuje při takto stanovené 24hodinové koncentraci za potřebný (WHO 2005).
Jako přechodné cíle pro země, ve kterých bude dosažení doporučeného limitu v krátké době obtížné, WHO navrhla koncentrace 125 a 50 mg/m3 vzhledem ke koncentracím – netýká se ČR, uváděno jen pro úplnost).
Nynější imisní limity v ČR (vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES z května 2008) stanovují mezní hodnoty SO2 pro ochranu zdraví :
Jako varovná prahová hodnota v aglomeracích, při jejímž překročení existuje při krátkodobé expozici riziko pro zdraví obyvatelstva a vyžaduje se informování veřejnosti, je stanovena koncentrace 500 mg/m3, naměřená po tři po sobě následující hodiny.
Pro kvantitativní charakterizaci dlouhodobých zdravotních rizik imisí SO2 nejsou v současné době k dispozici použitelné vztahy expozice a účinku. Dříve odvozené vztahy expozice a účinku byly většinou zaměřené na současnou expozici SO2 a suspendovaných částic, kde se předpokládá potencovaný účinek. Samostatně pro SO2 byly v rámci programu CICERO odvozeny vztahy k celkové úmrtnosti a kojenecké úmrtnosti na respirační onemocnění na základě polské a české studie z roku 1992. Tyto vztahy však lze použít pouze v případě, kdy koncentrace SO2 převyšují PM 10, resp. kdy je roční průměrná koncentrace SO2 vyšší nežli 35 mg/m3 (Aunan 1995).